hodnocení turnaje 19.1.2013

22.01.2013 18:44

A máme tu další hodnocení. Protože jsem nebyl turnaje přímo zúčastněn, budu nyní spíše přenášet názory zbylých trenérů a příznivců našeho klubu. Něco již bylo řečeno i v sekci ,,klábosení - pokec,,

 

Tak tedy. Nálada byla optimistická, většina z nás věřila, že navážeme na podzimní úspěch. Žel bohu, turnaj ovlivnilo několik negativních okolností. Tou nejhlavnější bylo nešťastné zranění Pepy Kougla, který si natáhnul při rozehrávání přímého kopu sval a z následného protiútoku pak soupeř skóroval. No a pak už to šlo z kopce. Než se kluci rozkoukali, tak jsme inkasovali další neš´tstnou branku a protože na to nebyli kluci připraveni, zbytek zápasu byl již v režii soupeře. A tak jsme nakonec odcházeli s prohrou 6:1. Trenéři vynaložili maximální úsilí, aby kluky namotivovali na další zápas a dali zapomenout nepovedenému úvodu. To se částečně povedlo, protože proti Mělníku kluci předvedli bojovnost na kterou jsme zvyklí a těsně vyhráli 2:1. Do posledního zápasu jsme šli s vědomím, že i remiza by nám stačila na postup do semifinále. Tým Hořovicka je ale momentálně někde jinde a nedal našim klukům šanci. A tak jsme šli do derby s tatranem. Přes nepříznivý začátek, kdy jsme prohrávali 1:0 naši zápas nezabalili a po těžkém presu se jim podařilo otočit výsledek na 2:1 a tím si zajistit boj o páté místo. Tam však prohráli 5:2.

Šesté místo je tak pro mnohé zklamáním, ale jistě víte, že já jsem varoval, že v takovýchto turnajích můžeme být první i poslední. Některé ohlasy říkaly, že viditelně silnější byly pouze týmy Hořovicka a Dukly. S ostatními týmy bylo ale možné hrát a bylo v našich silách se poprat o třetí místo. největší chyby tak jak jsem je posbíral od trenérů a rodičů:

 

1) dlouho zpracováváme míč

2) neumíme plně využít celou hrací plochu roztáhnout hru

3) slabší rozehrávky od brankáře

4) v některých fázích bez bojovnosti a nasazení

 

Vzhledem k výše uvedenému jsem přemýšlel, jak vylepšit průběh halových tréninků. Stále si myslím, že v hale je nejpřínosnější odehrávat tréninková utkání, protože na těch se dá kluům nejlépe vysvěttlit kombinace, nutnost využívat celou palubovku apod. Na druhou stranu jsem zjistil, že tím jak se kluci znají, tak už předvídají hru soupeře, už spolu nehrají tak důrazně, nesnaží se vymýšlet nové věci a i kombinace pokulhává. Napadlo mě tedy zajistit nějaký tým zkušených hráčů, které kluci tak neznají, nevědí, co od nich očekávat. No a ak jsem dostal ten nápad vytvořit tým složený z trenérů a rodičů. Proto jsem některým v pondělí ráno narychlo poslal SMS s tím, aby si vzali do haly věci na převlečení. Budu rád, když sami aktéři popíšou své pocity, ale já byl nadmíru spokojen. Měl jsem pocit, že kluci hráli jak vyměnění a hned první čtyřka, která proti dospělím nastoupila, se do nás pořádně zakousla. Nemohu si pomoci, ale kdyby takto kluci hráli na turnaji, tak jako prvních 10 minut proti dospělím, výsledek by musel být úplně někde jinde. Kluci v prvních sekundách poznali, že pokud do zápasu nedají všechno, tak ,,odejdou s brekotem,,. Najednou se kluci hledali přihrávkama, nabíhali si do prostoru, kde mohli dostat nahrávku a rovněž se poctivě vraceli. Ke konci zmiňované desetiminutovky pak již bylo poznat, jak náročné je udržet nastolené tempo a kluci míče více odkopávali, naž jak bylo zdrávo.Příliš nezaostala ani druhá skupina oranžových. Nečekaně trénink zpestřil i příchod ,,Sýkorovců,, tedy 3 hráčů roč. 2003 a jednoho roč. 2004. I tito hráči poměřili síly s klukama a musím před jejich výkonem smeknout klobouk. nicméně zpět k myšlence týmu dospělých.

 

První tým vytvořili Ríša Itner, Zdeněk Strnad, Jirka Holý a trenéři Václav Fišer a já) Až na jednu výjimku to jsou všechno zkešení hráči, kteří hráli přesně tak, že to byla pro kluky výzva. Zároveň se mohli učit, protože pánové předváděli velmi dobrou kombinační hru. Problém by byl, kdyby tým dospělých buď hrál moc milosrdně, nebo naopak prudkými střelami mohl ohrožit zdrví kluků. Ale jak jsem již psal, máme velmi rozumné rodiče a tak se to nestalo. Strašně rád bych v tomto duchu pokračoval a proto dávám možnost tatínkům (jak jsem již psal, tak ostatní příbuzenstvo jako jsou maminky, starší sourozenci apod. musím diskriminovat) aby pokud mají čas a chuť (je mi jasné, že hlavní problém je vždy s tím časem) přinesli si na další halový pondělní trénink sálovky a věci na převlečení a opět tým dospělých sestavíme. Zdůrazňuji a budu bazírovat na tom, aby se hra proti týmu dospělých nezvrhla v nějakou estrádu, nejedná se o žádnou dokopnou, kde jde spíše o legraci a zábavu, zde při halových turnajích mi jde o to, aby kluci poznali jiného silnějšího soupeře, který je donutí hrát ve vysokém nasazení. Za sebe mohu říci, že to pro tatínky to určitě taky není špatná zkušenost, protože někteří si i připomenou, jak je náročné odvést na palubovce stoprocentní výkon :-) 

 

Na složení týmu jsou potřeba minimálně dva tátové, protože společně s dvěma trenéry to je již tým. nepředpokládám, že by se nás někdy sešlo více jak 8 dospělých, což je maximální počet na to, aby hra měla nějaký řád a smysl (v rámci jednoho týmu by se točili dvě čtyřky). Zatím bych tomu nechal volný průběh, pokud bude chtít někdo z tatínků přijít si na trénink zahrát, nemusí mi to nijak hlásit, operativně bychom to dali dohromady na místě.

 

takže asi tak.

 

trenér